Stereotypy jsou podstatným nástrojem pro orientaci v životě. Na základě zjednodušení umožňují hledat podobnosti mezi novým a již zažitým. Díky nim není třeba řešit každou situaci jako novou a jedinečnou. Obtíž je však v tom, že stereotypy právě pro svou zjednodušující povahu mohou být i nebezpečné, mohou obsahovat sexistické, rasové, etnické nebo jinak podmíněné předsudky ( o nepřizpůsobivých Romech, neotesaných Rusech, přihlouplých blondýnách, nudných účetních, omezených učitelkách, policistech apod.). Takovéto soudy jsou natolik rozšířené, že se stávají podstatnou (někdy dokonce převládající) součástí konkrétní kultury.

Je zřejmé, že není v lidských silách ověřit si vlastní zkušeností alespoň větší část z představ o okolním světě a o lidech, kteří v něm žijí spolu s námi. Proto se spoléháme při jejich potvrzování či vyvracení na vnější zdroje informací, které tím významně ovlivňují naše vnímání každodennosti. Obzvláště citlivé je vytváření obrazu nám neznámých lidí, které můžeme pozvolným ustavováním stereotypních představ neúměrně poškodit, či jim naopak nekriticky přilepšit.

Udělejme si pořádek ve svých předsudcích!
Zdroj: http://www.predsudky.cz

"Velmi lehko, dejme tomu, se řekne, že les je černý, ale žádný strom v lese není černý, nýbrž je červený a zelený, poněvadž je to obyčejně borovice nebo smrk. Velmi lehko se řekne, že společnost je špatná, ale běžte tam hledat zásadně špatné lidi. Pokuste se soudit svět bez brutálních generalizací, za chvilku vám nezůstane z vašich zásad ani šňupka...Praví-li někdo, že nenávidí Němce, rád bych řekl zrovna jemu, aby šel mezi ně žít. Za měsíc bych se ho zeptal, nenávidí-li svou německou bytnou, má-li chuť podřezat germánského prodavače ředkviček nebo zaškrtit teutonskou babičku, která mu prodává sirky. Jeden z nejnemorálnějších darů lidského ducha je dar generalizace: místo aby shrnoval zkušenosti, hledí je prostě nahradit..."

Karel Čapek: Proč nejsem komunistou, Přítomnost 4. 12. 1924