1937-1944
1945-1948
1968-1970
1970-1990
1990-1996
1996-2000
2000-2005

menu
menu
Nápad obnovit skauting na Zbraslavi měl ing. Jiří Velek (1930 - 1979) dále už jen "Vlk". Narodil se v Bukovanech, jeho otec byl učitel. V šedesátých letech se přestěhoval na Zbraslav. Jeho syn Jiří Velek (*1954) Mauglí, Mirek Rejchrt (*1952) Rys, Aleš Ludera (*1952) Riš a Jan Sládek (*1952) Dik pod vedením Vlka založili družinu. Jejím základním úkolem v této době bylo dostačující skautské vyškolení, aby později se mohli stát rádci budoucích družin. Jejich první výlet se konal 15.4.1968 do okolí Zbraslavi. První schůzka byla u Vlka doma, Vlk jim předal družinovou vlajku Lišek, ale jelikož jim připadalo, že liška se spíše podobá vlkovi, dali si jméno "Družina Vlků". Vlajka pocházela z Českého Krumlova z r. 1946, kde Vlk původně působil. Jejich pokřik: "Vaú, vaú, vichr skučí, na lov táhne smečka vlčí. Vaúúúú."
V červnu 1968 měli dvoudenní tábor u Mravenčí skály, kde Vlk oficiálně pokřtil čtyři budoucí rádce na jejich již zmíněné přezdívky vodou z Mravenčího potoka přinesenou v láhvi od destilované vody.

Od září začala příprava na nábor chlapců, kteří by se chtěli stát skauty. 17.9.1968 si na schůzce připomněli budoucí rádcové právě 30 let od úmrtí A.B.Svojsíka. 12.10.1968 se konal očekávaný nábor chlapců, který začal ve 14.00 hodin u rybníčku na Žabovřeskách. Přišlo asi 12 chlapců, nejmladší z nich byl sedmiletý Vladimír Sedláček - Kuře. Touto akcí se z družinové kroniky Vlků stává také kronika oddílová. Kluci byli rozděleni do 4 družin: Jestřábi - rádce Riš, Rysové - rádce Rys, Lišky - rádce Mauglí, Kamzíci - rádce Dik.

Pokřik Rysů: "Rychlý krok, ostrý zrak, to je dobrý rysí znak." Pokřik Lišek: "Liška lest, je nás šest, vpřed, vpřed, vpřed! Havúúúúú." Na oddílové schůzce dne 9.3.1969 se představili novému zástupci vedoucího oddílu Jiřímu Bednářovi. Ten jim ukázal totem a vlajku někdejší družiny Vyder, která existovala v 1. oddílu Zbraslav až do r. 1950 (?). (Totem Vyder předal později v r. 1990 p. Sládek středisku. Shořel při požáru klubovny r. 1995.) Ještě toho dne Vlk informoval chlapce o založení 1. oddílu oldskautů a tím i střediska na Zbraslavi. Střediskovým vedoucím se stal Bohumil Vejvoda - Uragan, kterého poprosil Vlk, aby se této funkce ujal. Středisko bylo oficiálně pojmenováno "Středisko Uragan" v návaznosti na tradici, kdy za války vznikl na Zbraslavi již zmíněný atletický spolek stejného jména. Bohumil Vejvoda nechal v Praze ušít novou vlajku střediska Uragan. 10.5.1969 se celý oddíl poprvé představil na veřejnosti v kroji. Podle Vlkova vzoru skautské košile maminka jednoho ze členů družiny Kamzíků zvaného Brko, pí. Skalická, ušila pro všechny kroje.

Ve čtvrtek dne 15.května 1969 se poprvé sešlo u Evy Sedláčkové 6 děvčat: Jana Svobodová, Jana Vejvodová, Eva Křivánková, Eva Vojtíková, Hana Rejchrtová a Zdena Čížková. Název družiny zvolily Vlaštovky, i když bratři skauti prý navrhovali Slepice. Při seznámení s krojem děvčata litovala, že také nemohou nosit skautské klobouky. Na dvoudenním výletě k Mravenčí skále se konal slavnostní oheň, u kterého skládali slib rádcové Rys, Riš, Dik a Mauglí.

31.5.-1.6.1969 přijala Zbraslav pozvání do Houštky u Staré Boleslavi na oslavy 50. výročí založení skautingu. Zde proběhly závody skautské zdatnosti.

Zbraslav reprezentovala čtyřčlenná hlídka ve složení: Rys, Dik, Mauglí a Grizzly (Martin Šlocar) a umístila se na 3. místě z 15ti hlídek. První a druhé místo obsadily hlídky místních skautů, kteří trasu již znali.

Ještě v červnu 1969 se uskutečnila společná akce s děvčaty hra o poklad, kterou připravoval Vlk společně s Uraganem. Závodilo se bez rádců a umístění bylo více než překvapivé: na prvním místě Lišky a na druhém místě Vlaštovky. V červenci 1969 se konala Jihočeská lesní škola Junáka, které se zúčastnili Mauglí, Rys, Riš a Vladimír Sedláček - Šikula.

O prázdninách 1969 se konal chlapecký tábor v Souticích na Želivce. Tábořiště i s materiálem bylo zapůjčeno od některého skautského oddílu, takže přijeli už do hotového. Stavební aktivity proto směřovaly k vybudování táborového kruhu, kterému vévodila křesla pro Vlka a Uragana. Nejvýznamnější akcí na táboře byl celodenní "pochod smrti", který za úmorného vedra vedl korytem Želivky, v té době už vyklizeném, zarostlém kopřivami a připraveném k zatopení. Pochod byl zakončen tzv. násilným přechodem přes řeku (brodění v hloubce asi 1m).

Po prázdninách z prvního oddílu odešli tři nejstarší rádcové (Rys, Riš a Dik) spolu s některými dalšími členy a pod vedením Vladimíra Sedláčka utvořili druhý chlapecký oddíl. O něm nejsou k dispozici další informace a bývalí členové si toho moc nepamatují. Snad jen to, že měli klubovnu, tedy spíše místnost, v objektu na křižovatce ul. Pod hájem a Strakonické. V této klubovně slavily všechny oddíly v roce 1969 vánoce. Druhý oddíl se scházel asi do jara 1970, ale postupně zatím z neobjasněných důvodů zanikl.

Dívčí oddíl se 2.10.1969 rozšířil na 19 členek a vznikly družiny Vlaštovek, Veverek a Sojek. Skautky na tábor ani v r. 1969 ani 1970 nejely.

Na podzim 1968 měl 1. oddíl asi 30 členů. Na jaře 1969 bylo zřízeno středisko a registrováno, v oddíle oldskautů bylo 23 členů, v 1. oddíle 28 chlapců a v 1. oddíle skautek 6 děvčat. Na podzim 1969 byl ustaven 2. oddíl junáků. Od té doby mělo středisko cca 100 členů.

První oddíl po prázdninách 1969 pokračoval ve své činnosti a v září 1969 ustavil nové družiny s rádci: Lišky - Petr Jambura (*1957) Johny, Rysové - Karel Pašek (*1955) Stopař, Vydry - Petr Dvořák (*1957) Pedro a Medvědi - Pavel Kudrhalt (*1956) Joe. Pokřik Medvědů byl : "Silný chrup a mocné tlapy, my medvědi my jsme chlapi." V této době si skauti vymysleli oddílový pokřik byl vytvořen z nápadů jednotlivých družin: "Mládí les, chodský pes, první oddíl Zbraslav, skaut, skaut, skaut, ura, ura, ura!" Činnost oddílu běžela naplno, rádcové se jednou měsíčně scházeli na oddílové radě, kde probírali činnost družin pro příští měsíc. Po každé družinovce dávali Vlkovi do schránky lísteček s hlášením o průběhu schůzky. Probíhaly oddílové schůzky a výlety. Všichni rádcové se zúčastnili rádcovského kursu v Dobřichovicích. Klubovnu oddíl neměl.

Na začátku prázdnin 1970 byl čtrnáctidenní tábor ve Vlčích skalách. Tábor vedl Vlk, pomáhal mu Mauglí a jako novopečená posila i Jiří Marek. V kuchyni vařil stejně jako na minulém táboře p. Dvořák (bratr Old Pedro). Z tábora se dochoval černobílý amatérský film, který kromě jiného zachycuje, jak Mauglí pracuje, ale i jiné zajímavosti.

Po prázdninách 1970 už bylo jasné, že oddíl nebude moci dále pokračovat v činnosti, proto se rozhodl, že nepřejde do pionýrské organizace a raději ukončí činnost. Schůzky se nekonaly a oddílová rada už se neměla o čem radit. Oddíl se zúčastnil táboráku na rozloučenou, který pořádali skauti z Modřan na letišti Točná.

Naposledy se oddíl sešel v září 1970 u ohně ve Větrném údolí (Kamínka). Tento oheň byl zahájen dodnes užívaným obřadem:

  * Zapaluji na straně severní - buďme jasní a čistí jako ledy  krajů dlouhých nocí.

  * Zapaluji na straně jižní - buďme veselí a přímí jako slunce rovníkových krajin.

  * Zapaluji na straně východní - buďme v srdci krásní jako jitra horských tišin.

  * Zapaluji na straně západní - buďme připraveni!

Při ohni byl mezi členy oddílu rozdělen drobný majetek oddílu. Oheň i činnost oddílu byl zakončen večerkou.

Finanční hotovost a veškerý majetek muselo středisko odevzdat. Stany a podsady odevzdalo okresní organizaci SSM, ostatní drobný materiál (táborové nádobí a pod.) předalo raději sportovnímu oddílu Slavoj jako úhradu za odvoz stanů.

Střediskovou vlajku u sebe uschoval Uragan, razítka a finanční doklady Vítězslav Marek.